O Fellském pony

Malý frís se skotskou krví

Anglie se stala ostrovem asi před 15 000 lety, kdy poslední pevninský most, který ji spojoval s Evropou zalilo moře. V době ledové ji zčásti zakrýval ledovec a zbytek byla tundra. Po roztátí ledovce se britské ostrovy na dlouhou dobu uzavřely. Koně, kteří zde zůstali, se samostatně vyvíjeli a přizpůsobili se různým podmínkám ostrovů.

3000 let starý mixér
Až v posledním tisíciletí před naším letopočtem začali k ostrovům připlouvat lidé a postupně je osídlovali. S sebou si přivezli dobytek a také pracovní a jezdecké koně. Je zajímavé sledovat, jak na vývoj různých plemen pony měli vliv Féničané, Skandinávci, Keltové a jiné národy podle toho, v jaké části ostrovů se postupně usazovali.
Daleský, Skotský horský pony, Galloway a Fellský pony se vyvíjeli společně na obou stranách Pennin, pohoří, které kromě skal vyplňují vřesoviště a blata. Tato plemena nejdříve ovlivnili koně skandinávských nájezdníků. Při vojenských výpravách Římanů sloužili v pomocných jízdních kohortách římských fríští koně a ti pak po odchodu Římanů zůstali v Británii. A za našeho letopočtu se z pevniny na ostrovy rozšířili berberští a arabští koně.
Všechny tyto importy se mísily s místními poníky. Příroda, lidé a různé vlivy klimatu vytvořily na tak malém kousku země, jako jsou britské ostrovy, spoustu rázů poníků a každý z nich měl své typické znaky a vlastnosti. Postupem času se až do dnešních dob dochovalo devět druhů pony, kteří jsou označováni jako původní britská horská a vřesovištní plemena. Jedním z nich je i Fellský pony. Jméno Fell dostal podle místního výrazu pro skrovné penninské pohoří.

 

opony

 

Domov fellských poníků 

Skotský předek
Když se podíváte na fella, tak si řeknete, že ten frís nějak málo vyrostl. I když chovatelé ve Skotsku slyší neradi, že fell vypadá jako frís, vliv fríského koně fell rozhodně nezapře. Ale v jeho žilách koluje ještě jiná krev a to divoká krev gallowaye, ponyho, kterého při svých výpravách používali obávaní skotští nájezdníci a v pozdějších dobách obchodníci s dobytkem při přechodech hor se svými stády na trhy v Anglii.
Galloway měřil v kohoutku kolem 140 cm a vynikal velikou rychlostí pod sedlem i v zápřeži a neuvěřitelnou skromností. Je to k nevíře, že právě tento pony stál u zrodu anglického plnokrevníka. Klisny tohoto plemene byly v původním kmenovém stádu, které se pro vznik tehdejších „závodních koní“ křížilo s vybranými orientálními hřebci. Škoda, že galloway v 19. století vymizel a postupně splynul s ostatními plemeny koní v Anglii. Jeho znaky jsou na fellském pony dosud viditelné a ten je označován jako jeho moderní nástupce.
K nejznámějším hřebcům, kteří se podepsali na vývoji fella, byl hřebec Lingcropper, což byl patrně také galloway. Našli ho po jedné z bitev během Jakobitského povstání, ještě byl osedlaný a pásl se ve vřesu – odtud jeho jméno.

Fellský pony jak má být
Standard plemene říká, že fell má být „pevný jako skála“. Celkový dojem je houževnatá síla, ušlechtilost a živost. Hlava je malá, ušlechtilá s typicky širokým čelem, které se zužuje směrem k velkým, otevřeným nozdrám, uši jsou malé, úhledné. Vystouplé a jasné oči prozrazují živou a zároveň vyrovnanou povahu a inteligenci, žuchvy nesmí být hrubé. Zvláštní pozornost se věnuje utváření plece, musí být šikmo položená a umožňovat energický a prostorný krok. Trup je hluboký s klenutými žebry, bedra jsou dobře vázaná, záď a bérce mohutně osvaleny. Dobré, ploché holeně nesmí mít menší obvod než 20 cm, hlezna jsou ohebná a silná a umožňují mohutný odraz zadních nohou. Kopyta jsou z tvrdé namodralé rohoviny, kulatá. Typickým znakem fellů je bujná dlouhá hříva a ocas a hedvábné rousy. Barva těchto koní je převážně černá až tmavohnědá, vzácní jsou světlí hnědáci a bělouši s pigmentovanou kůží, nevyskytují se ryzáci a strakoši. Bílé odznaky jsou povoleny na čele a na zadních končetinách maximálně po spěnky. Výška ponyho v kohoutku nesmí přesáhnout 142 cm.

Celosvětově je registrováno pouze kolem 6000 fellských pony. Z toho většina v Anglii, kde je vedena hlavní plemenná kniha. Menší plemenné knihy jsou pouze v Holandsku a Německu. Každoročně je zapisováno přibližně 500 hříbat. Patronkou chovu je sama britská královna, která na fellském pony i ráda jezdí. Královský chov prezentuje na závodech například vévoda Duke z Edinburgu a princ Philip s nádherným černým čtyřspřežím.

opony
Chov fellských poníku Lunesdale
Bílá klisna uprostřed stáda je Lunesdale White Rose,
matka Lunesdale Mountain Mista
 

Dlouhověký pony s výborným klusem
Domov fella jsou severní svahy Pennin a blata kolem Westmorelandu a Cumberlandu na severu Anglie. Povrch země je zde velmi členitý a špatně schůdný. Proto se fell používal více jako soumar a jezdecký kůň než v zápřeži. Dnes se využívá oběma způsoby. Jeho výborný klus se popisuje jako rázný a přesný. Fell se v klusu pohybuje s vysokou akcí předních i zadních nohou a zároveň nepostrádá dobrou prostornost chodu. Je zároveň velmi rychlý i vytrvalý. Křížením s jinými plemeny dává velice dobré sportovní koně. Stal se také výchozím plemenem pro šlechtění Hackney ponyho. 
Fell je vysloveně dlouhověký, dospívá až v sedmi letech. S intenzivnějším sedlovým a zápřahovým výcvikem se doporučuje začít až po třetím roce života koně, ještě lepší je počkat až do čtyř let. Do sedmi let je dobré ve výcviku pracovat pozvolna a tréninkovou zátěž zvyšovat v souladu s vhodným věkem a kondicí koně. Rozhodně se nevyplácí spěchat s těžkou prací jak pod sedlem, tak v zápřeži. Vyhnete se tak pozdějším problémům s klouby, které vznikají z přetěžování v mladém věku koně. Klisny se nedoporučuje připouštět před třetím rokem života. Pokud nespěcháte, pak není výjimkou vidět s chutí pracovat dvacetileté i starší koně a stejně staré klisny rodí bez problémů hříbata .

Učenlivý i tak trochu lump
Zajímavá je jeho povaha. Na první pohled je to klidný a vyrovnaný pony – takový plyšák pro děti. Ale on je také neobyčejně inteligentní a zvídavý. Tyto vlastnosti vyplynuly z prostředí, ve kterém se fell vyvíjel. Jezdec se plně spoléhal na svého koně, pony naopak 100% důvěřoval svému jezdci. Tato povaha je určitě dar, ale v nezkušených rukách je někdy na přítěž – hlavně u mladých koní ve výcviku. Mají chuť učit se něco nového, rychle si vše pamatují a zvládají - tato chuť ale láká k již zmíněnému přetěžování mladých koní. Nebo se při jednotvárném tréninku bez nových impulsů začnou nudit a pak si vymýšlí různé malé zlomyslnosti a lumpárny.
Avšak v pozdějším věku, pokud dostane ten správný výcvik, je fell spolehlivý jezdecký a tažný pony s příjemným temperamentem a chutí do práce, který oceňuje dobré zacházení, naopak po zlém s ním nesvedete nic.

Pony celé rodiny
S tímto ponym se rozhodně nebudete nudit. Není totiž nic, co fellský pony nedokáže, od přibližování dřeva, až po hipoterapii. Je to ideální rodinný koník , který je schopen splnit přání i sny všech členů rodiny. Je dost silný, aby unesl dospělého a stal se pro něj všestranným ponym, a ještě dost malý, že ho zvládne zkušené dítě, na které je fell velice milý a opatrný. Zastane práci na farmě, svezete se na něm skvěle na vyjížďce přírodou. Není to špičkový specialista pro určitou disciplínu, ale zvládne menší parkur a základní drezuru, můžete s ním zkusit lehčí military, kratší distanční dostihy, výborný je v soutěžích spřežení. Po důkladné koupeli a rozčesání se ze špinavého a střapatého poníka přivedeného z pastviny stane atraktivní účastník výstav a přehlídek.

Bílý šampión
V České republice se s fellskými pony setkáte od roku 2003. Dovezli je manželé Jašurkovi , kteří jsou momentálně s 15 poníky největšími chovateli ve střední a východní Evropě. Celkem je nyní v Česku asi 20 fellských pony, z toho 3 licentovaní hřebci a 10 chovných klisen. Většímu rozšíření fellských pony u nás, ale i v okolních zemích jako je Slovensko, Polsko a Maďarsko zatím brání vyšší náklady na jejich pořízení. V loňském roce tak bohužel čtyři ze šesti nabízených klisen z českého chovu skončili v rukou dánských a německých chovatelů, kteří již kvality pony z chovu manželů Jašurkových dobře znají. 
Je potěšitelné, že český chov je založen na velmi kvalitních jedincích, kteří vzbuzují obdiv na výstavách u nás i v zahraničí. Bílý charismatický hřebec Lunesdale Mountain Mist patří dokonce mezi světovou špičku. Vyniká hlavně špičkovým exteriérem a bezvadnou mechanikou pohybu. Má citlivý a inteligentní charakter a je absolutně všestranný pod sedlem i v zápřeži, učenlivý a ochotný k práci.

Jak chovat felly u nás
Poníci jsou to zcela nenároční, zvyklí na celoroční pobyt venku, ale v našich podmínkách je však na rozdíl od Anglie nutný na zimu přístřešek a dokrmování senem. Jádro se dodává pouze minimálně. Na pastvě jsou poníci v tak výborné kondici, že kromě minerálů a přístupu k vodě není třeba nic dalšího. Kování je nutné jen při intenzivním ježdění, postroje jsou vhodné ve velikosti „cob“ – někdy i větší, sedla se používají s co nejširší kostrou nebo bezkostrová.
Chov je také velmi jednoduchý. Hřebci většinou připouští klisny přímo ve stádě a rozhodně neublíží hříbatům. Právě naopak, malé hříbě u klisny je pro ně známkou, že bude brzo v říji.
Zabřezávání je téměř stoprocentní, porody rychlé a bezproblémové. Hříbata se rodí silná a životaschopná a za pár minut jsou na nohou. Jediným problémem je, jako u všech málopočetných plemen, riziko příbuzenské plemenitby.

 

Text: Věra Marková